Souhlas

Souhlas je jedním z právních titulů, který je možné použít pro zpracování osobních údajů. Společně se podíváme na to, kdy je možné souhlas použít a jak má správně vypadat.

Dle GDPR nemá být souhlas prvním právním titulem, který zvolíte pro zpracování osobních údajů. Měl by být zvolen pouze v případě, že není možné zvolit jiný právní titul. Souhlas tedy nebude tak hojně využívaný jako v současnosti. Pokud bude používán nadbytečně a bude možné zvolit jiný právní titul, bude se dle Nařízení jednat o porušení pravidel. Je tedy důležité si uvědomit, že pokud můžete zvolit jiný právní titul, nejčastěji se bude jednat o oprávněný zájem, povinnost stanovenou ze zákona nebo plnění či jednání o smlouvě, není nutné subjekt údajů žádat o souhlas se zpracováním osobních údajů. Nařízení také stanovuje podmínky, při jejichž dodržení je souhlas platný. Pokud nesplňuje potřebné náležitosti, není možné ho pro zpracování osobních údajů použít.

Příkladem správně použitého souhlasu může být případ, kdy se chce host účastnit soutěží. V takovém případě potřebujete souhlas hosta pro zpracováním jeho osobních údajů za účelem zařazení do soutěže.  Na základě tohoto souhlasu hotel zpracuje osobní údaje hosta pro účel zařazení do účasti na soutěžích.

Dalším příkladem, kdy je třeba souhlas, může být situace, kdy zaměstnavatel chce použít soukromé telefonní číslo zaměstnance pro firemní účely – předání třetím osobám jako jsou kolegové, klienti nebo dodavatelé.

Je důležité uvést, že zaměstnanci jsou vzhledem k závislosti vyplývající ze vztahu zaměstnavatel/zaměstnanec zřídkakdy schopni svobodně udělit, odmítnout nebo zrušit souhlas. Pokud se nebude jednat o výjimečné situace, budou se zaměstnavatelé muset spoléhat na jiný právní základ než souhlas – jako například na nutnost zpracovat údaje pro svůj oprávněný zájem.

Bez ohledu na právní základ pro takové zpracování by měl být před zahájením zpracování proveden test přiměřenosti, aby se zvážilo, zda je zpracování nezbytné pro dosažení oprávněného zájmu, a aby se zvážila také opatření, která je nutné přijmout za účelem zajištění toho, že případy porušení práva na soukromý život a práva na důvěrnost komunikací jsou omezeny na minimum.